Říj
07
2015

Co dělat když napadne sníh

Pokud patříte k té skupině letců, která trvá na tom, že létat se má, jen když kvetou pampelišky, nečtěte dál. Další řádky jsou pro piloty, kteří stejně jako já nedokáží vydržet bez létání celé jedno roční období.

Tento článek měl být aktuálním návodem, jak létat na sněhu. Jak to tak vypadá, změní se spíše na paměti – jak jsme to dělávali, když ještě v zimě padal sníh…

Ne, přeci jen věřím, že i letos ještě nějaký sníh bude. A kdyby ne, příští rok určitě. Létání na sněhu má svoje kouzlo i svoje vlastní úskalí, potřebuje trošku jinou techniku a je několik věcí, na které je nutné si dávat pozor. Nebudu zde popisovat létání s lyžemi, s tím nemám pořádné zkušenosti a to je opět dost jiná problematika. V našich podmínkách ale létáme v zimě ponejvíce sice na sněhu, ovšem s běžným kolovým podvozkem.

První co je při létání v zimě na sněhu vhodné, je nahřívání motorů letadel (samozřejmě, mám na mysli zimu mrazivou, kdy jsou motory promrzlé). Kromě toho, že předehřátý motor při startování tolik netrápíte, některé motory ani bez nahřátí spustit nejdou. To se týká hlavně větších motorů. Nahřívání přináší ale ještě jednu výhodu – odstraňuje riziko poškození motorů nebo jejich instalací neúměrně zvýšeným tlakem v olejové soustavě. V mrazu může dojít k tomu, že voda, která neustále v oleji kondenzuje, může v hadicích, nebo trubkách zamrznout a vytvořit neprostupný špunt. Olejová čerpadla bývají zubová a dokáží tedy vytvořit opravdu velký tlak. Provozovatelé Trenérů by vám mohli vyprávět o roztržených olejových nádržích. Pořádným předehřátím se tomuto problému dá zabránit.

Pro předehřev existují profesionálně vyráběné stroje, častěji ale na letištích potkáte všelijak upravené zdroje tepla, sloužící původně k jiným účelům. Každý takový „nahřívák“ má svoje náležitosti. Seznamte se se způsobem použití, než se do nahřívání pustíte. Některé vytvářejí tolik tepla, že to vaše instalace nemusí vydržet. Osobně mám zkušenost s roztaveným bowdenem k ovládání plynů. Tak opatrně.

Máme tedy v pořádku spuštěn motor, ohříváme jej na provozní teplotu a můžeme pojíždět. A tady pozor. Často vidím, jak pilot nastartuje letadlo a to mu celkem ochotně pojíždí na uklizené části betonové stojánky před hangárem. Dá se tedy do pohybu. Dojede na zvýšený volnoběh až na pojížděcí dráhu, kde už ale není tak úplně zameteno. Letadlo se mu tady zastaví. Za ním ale pojíždějí další letadla, která chtějí pokračovat na místo vzletu, proti němu se zase letadlo vrací a on stojí zrovna uprostřed. Co teď? Samozřejmě musí odjet. Tak přidá plyn. Ve sněhu to nestačí a tak přidává a přidává až téměř na vzletové otáčky, aby se pohnul někam dál. A tady je problém. Studený, ještě nezahřátý motor najednou trápí na vysoký výkon. Myslete na to, pokud budete potřebovat na sněhu pojíždět, motor nejprve řádně prohřejte, než s pojížděním začnete.

Při motorové zkoušce dávejte pozor, na jakém povrchu ji provádíte. Nadrcené ledové zmrazky si dokáže vrtule nasát ze země a hrozí větší či menší poškození vrtulových listů.

Pozor na brzdy! I při běžném provozu často bojuji s piloty, kteří mají tendenci nastavit si výkon motoru na pojíždění a rychlost potom regulovat přibrzďováním. Čtenáři prominou, ale tohle je prostě prasárna, za kterou by měl být každý takový pilot na celý den zavřen do klády před vrata hangáru. Kromě toho, že brzdy i kola neustále ničí si v zimě může naprosto znemožnit odlet! Pamatujte, že jakmile mrzne a je třeba jen trochu nasněženo, používejte brzdy co nejméně. Bržděním se energie samozřejmě odevzdává brzdám, které zahřívají brzdový kotouč. Na ten se potom dostává sníh, který okamžitě taje. Všude kolem je přitom mráz. Další vývoj je vám jistě jasný. Voda na brzdách dokáže při pojíždění zmrznout na kámen a kolo zablokovat. Ještě větší komplikace může nastat, pokud vám kolo zamrzne po vzletu a vy budete přistávat na zablokované. Proto tedy – na sněhu nebrzdit! Pouze zastavit k motorové zkoušce, brzdy zde držet pevně, ale hlavně během pojíždění nepřibržďovat!

Vzlétáme-li na odklizené dráze, neliší se vzlet od běžných podmínek. Jinak je tomu ale na dráze neodklizené, nebo odklizené jen zčásti. Podle výkonu, váhy letadla a množství sněhu se nám bude vzlet prodlužovat. O kolik, to už je věcí dlouhých zkušeností. Ale pokud létáte na letišti, kde vám to při běžném vzletu tak akorát vychází, rozhodně není dobrým nápadem, pokoušet se o vzlet ze sněhu. Pokud máte místa a času pro vzlet dost a jenom nemůžete letadlo jaksi ze sněhu utrhnout, pomůže pomocí křidélek během rozběhu naklonit letadlo na jednu stranu. Tím dostanete jedno podvozkové kolo ze sněhu dřív (u provedení s přídovým kolem předpokládám, že přední kolo už ve vzduchu je), snížíte odpor a máte šanci nabrat rychlosti dostatek pro vzlet. Jde ale už o trošku „vyšší dívčí“ a tak bych méně zkušeným pilotům takový postup asi nedoporučil. No a pokud se vám ani nepodaří dostat příďové kolo ze sněhu, potom ve vzletu nepokračujte, vraťte se do hangáru a běžte na grog.

Pozor na dráhy zčásti odklizené. Tady je nutné si opravdu dobře spočítat, jestli vám ke vzletu bude ta odklizená část stačit. Pokud je sněhu dost a vaše letadlo potřebuje mít dráhu odklizenou, věřte, že zbrždění v okamžiku dosažení neodklizené části ještě s koly na zemi je ohromné. I velice zkušeným pilotům se taková chyba stala osudnou.

Stejně tak je potřeba dávat pozor na mantinely vzniklé při odhrnování sněhu do stran. Hlavně u letadel dolnoplošné konstrukce je velice snadné o ně poškodit křídlo. Nezapomínejte, že při pojíždění máte pořádně široké auto, s kterým se musíte mezi mantinely trefit! U nás na Sazené sice sníh frézujeme, takže mantinely nevznikají. Pokud ale odletíte na letiště, kde používají radlici, myslete na to.

Let nad zasněženou krajinou je nádherný. Snad nejkrásnější jsou lety s bílým sněhem a modrým nebem. Takových dnů bývá v roce jenom pár a stojí za to si je prolétat. Jenom nezapomeňte, že navigace bude přeci jen jiná, splývají jednotlivá pole a s čerstvým sněhem i menší cesty a silnice. Jasně, v době Garminovské to nevypadá jako velká potíž, ale přeci jen se snažte mít neustále povědomí o tom, kde na mapě jste. Jednou se vám to vyplatí.

Trochu větší potíž ale může nastat v jasné dny, kdy je dohlednost zhoršena kouřmem. Tady může dojít i ke ztrátě horizontu, pokud nevidíte pod sebou žádné referenční body a sluncem prozářené kouřmo svítí bíle stejně, jako sníh pod vámi. Myslete na to včas. Jakékoliv tmavé body dole na zemi vás mohou zachránit.

To samé o referenčních bodech platí potom při přistávání. Během výcviku jsme se naučili odhadnout, jak vysoko při podrovnání s letadlem jsme. Při prvním přistání na sněhu má mnoho pilotů ale problém svojí výšku správně odhadnout. Hlavně potom na neporušené, celistvé bílé ploše. Podle mojí zkušenosti je velice užitečné a rozumné si nejprve vzlet a přistání vyzkoušet s instruktorem, než poletíte na sněhu prvně sami.

Při letech na cizí letiště je na sněhu naprosto nezbytné si nejprve ověřit, jestli vámi vybrané letiště je pro vás provozuschopné. Nehřešte na to, že se mrknete z kabiny a „hele, jsou tam stopy, tak to voni lítaj, jdeme na přistání“. Ty stopy mohou být třeba od letadla s lyžemi, nebo od kolového podvozku, kterému se pro velké množství sněhu nepodařilo ani na popáté vůbec odstartovat a tak éro zase uklidili. Při sednutí do hlubokého sněhu vám hrozí poškození podvozku, převrácení letadla, nebo třeba jenom nemožnost opět odstartovat. Řešit potom rozebírání a odvoz letadla ze vzdáleného, promrzlého a zasněženého letiště se vám rozhodně nebude líbit.

Je-li sníh čerstvý, poletující, nezapomeňte, že jako pilot jste odpovědný i za to, co váš vrtulový proud provede. Nafoukání velkého množství sněhu do hangáru při neopatrném otáčení je nepříjemné. Stejně tak zafoukání kabiny letadla připraveného vedle vás ke vzletu není pro onoho pilota nijak prima.

Stojíte-li s letadlem ve sněhu, letadlo si dokáže pod sebou udělat docela slušné důlky na kola. Vyjet z takového místa může být někdy obtížné. Je potřeba přidat hodně plynu, který je ale nutné ihned, jakmile se letadlo z těchto důlků dostane, zase ubrat. Čas od času takto letadla i s pilotem vystřelí z místa stání a už se také stalo začínajícímu pilotovi, že i se svým letadlem na plný plyn vjel do hangáru, kde nadělal velké škody. Myslete na to, ať už se sami snažíte letadlo ve sněhu rozjet, nebo vidíte jiného pilota, jak se o totéž pokouší směrem do hangáru, nebo řady letadel. Je lepší si dát tu práci a nahromaděný sníh před kolem odstranit.

Pro rozjetí se v hlubším sněhu někdy pomůže letadlo rozkývat pohybem výškovky nahoru a dolů. Máte-li nastaven zvýšený výkon, letadlo se tak dá snáze do pohybu. U letadel s tlumičem předního kola ale pozor, abyste vrtuli nedostali až k dotyku s hromadou sněhu před vámi.

Při pohybu v omezeném prostoru, před hangárem, nebo mezi ostatními letadly myslete také na to, že letadla mívají velice hladké pneumatiky a nemůžete se spoléhat na nějaké zázračné brzdící schopnosti. Na betonu u hangáru bývá velice často hladký sníh, nebo led. Nemusí se vám podařit na místě zabrzdit a dobře víte, že u letadel i malý ťukanec znamená často velké škody. Pojíždějte tedy ještě opatrněji, než obvykle.

Přeju sobě i vám krásné létání na sněhu i bez něj.

Napsal FlyForFun v: Bezpečnost létání |

Letecká škola FLY FOR FUN 2016.