Led
24
2011

Hup do tmy – noční létání s vrtulníkem

Kdo někdy zažil noční lety VFR za pěkného počasí, potvrdí vám, že je to nádhera. Je to prima v letadle, ale teprve ve vrtulníku si to pilot obzvlášť užije! Ještě víc než ve dne se tu projeví, jak dobře pod sebe z vrtulníku vidíte. Všechno je vidět krásně osvětlené i při pohledu kolmo shora. Nádhera!

Před pojížděním

Při nočním létání s vrtulníkem je potřeba být ještě opatrnější nežli v éru. To, co by při neopatrnosti při pojíždění s letadlem skončilo jenom drcnutím nebo odřeným koncovým obloukem křídla, znamená u vrtulníku téměř totální zničení. Nikdy s vrtulníkem v noci nepojíždějte místy, která neznáte. Musíte si být naprosto jisti, že v dostatečné vzdálenosti od zamýšlené tratě pojíždění nejsou žádné překážky. Pokud při pojíždění máte k dispozici betonové dráhy s pruhem uprostřed, máte o problém míň.

Pokud jste na travnatém letišti, mějte se na pozoru, abyste nevyjeli z pojížděcí dráhy, nebo se neocitli příliš na jejím okraji. Chce to kus soustředění. Pokud v této fázi potřebujete něco ve vrtulníku řešit, raději zastavte, dosedněte a až po vyřešení pokračujte v pojíždění.

V noci máte k dispozici méně referenčních bodů a uspokojivý vis na místě dá kus práce.

Nezapomeňte, že vrtulník má také nějakou setrvačnost a nepojíždějte nikdy tak rychle, abyste nedokázali zastavit dříve, než kam vidíte. Zdá se to sice logické, ale vrtulník se snadno rozjede. Obzvlášť při větru můžete snadno pojíždět rychleji, než byste si přáli. Pozor také na otáčení na místě. Obzvlášť v takové R44 máte za sebou opravdu dlouhý trup, který při otáčení dosáhne daleko. Nikdy se neotáčejte v blízkosti překážek.

Po vzletu

Technika je už dál stejná jako při letu ve dne. Jen při rozletu je opět dobré více si dávat pozor, abyste neklesli zpět k dráze. To by nebyl pěkný závěr dne. Vrtulník za letu je vždy nutno řídit a hlídat víc než letadlo. V noci to může být trochu obtížnější v místech, kde kolem sebe nemáte dostatek světel pro určení horizontu a svojí polohy vůči němu. Pak se opravdu hodí přístroje v kokpitu. Hlavně vario a výškoměr je nutné neustále kontrolovat. Velmi lehce se výška ztrácí nebo nevědomky nabírá.

Opravdu silným zážitkem jsou ale noční autorotace. Pokud ještě probíhají nad místy s dostatečnou hustotou světel, není na nich oproti dnu zase nic tak rozdílného. Horší je to v místech, kde referenční body chybí. V okamžiku, kdy vám sedačka pod zadkem cukne dolů, zcela automaticky (a marně) se snažíte očima prohlédnout tmu k zemi, abyste poznali jak vysoko to ještě je. Za opravdu temné noci je ale potřeba znát svojí výšku nad terénem, protože k neosvětlené zemi nedohlédnete. Světlomety vám pomůžou až někde ve sto metrech. Navíc je nutné je rozsvěcet opravdu až dole aby se vám nestalo, že během sestupu budou svítit jen tak do tmy, zato při podrovnání už z nich budou jenom bludičky.
Před přistáním

Jakmile se přiblížíte k zemi, pomocí světlometů si prohlídnete plochu před sebou (prastarý letecký vtípek říká „a když se ti plocha nelíbí, tak je zase zhasneš“) a musíte se pokusit převést vrtulník do podrovnání a na zbytku kinetické energie rotoru přistát. Uf! Nácvik autorotace v noci až k zemi ale samozřejmě dělejte pouze na letiště. Nevěřte, že spolehlivě odhadnete, kde je ta vaše „velká louka za lesem“.

Při nočním létání s vrtulníkem je stejně jako s letadlem nutné obzvlášť pamatovat na zamrzání karburátoru a nezapomínat na jeho vyhřívání. Nejlepší je držet teplotu stále v bezpečné části, mimo žlutou výseč. Hlavně při létání okruhů na to myslete, protože vyhřívání karburátoru se většinou při manipulaci s kolektivem přivírá.

No a samozřejmostí je, stejně jako při každém nočním letu, velmi pečlivá příprava navigace, kontrola předpovědi počasí a jeho stavu za letu a dostatek paliva k provedení letu i se zálohou. Přeji vám všem hodně krásných letů a spousty hodin v pohodě!

Napsal FlyForFun v: Vrtulníky |

Letecká škola FLY FOR FUN 2016.