Datum zveřejnění: 19. září 2016
Rychlost nesmíme ztratit v žádné fázi letu, pokud nemáme dostatek výšky k vybírání tohoto pádu. Takhle správně by odpovědělo oněch pověstných devět z deseti. Při přezkušování a přeškolování se ale setkávám v naprosté většině s piloty, kteří nedokážou na vyzvání zábranu pádu předvést. Pokud je k tomu instruuji, následné vybrání je potom vždycky špatně. Hodně nehod letadel UL i všeobecného letectví nese jasné znaky ztráty rychlosti a nesouměrného odtržení proudnic (vývrtka). Nemusí to být nutně výsledek špatného výcviku, i když dost pilotů mi přiznalo, že nic takového ve škole necvičili ale „jenom jsme si tak o tom řekli“. Často to může být i tím, že piloti se necítí při nácviku zábrany pádu zrovna komfortně a tak si příslušnou lekci protrpí a snaží se rychle zapomenout. Je to ale chyba. Podle mojí zkušenosti je úplně jedno, co o vybírání pádu víte a jak moc to umíte odříkat, při tom prvním to udělá naprosto každý špatně! Z toho vyplývá, že piloti, kteří nezvládají vybrání pádu, přežívají jen do doby, kdy ke ztrátě rychlosti v malé výšce dojde. Potom jsou už v letadle pouhými cestujícími.
Tou naprosto nejzásadnější a nejobvyklejší chybou je při propadnutí jedné poloviny křídla a následném náklonu razantní kontra křidélky na druhou stranu! To je manévr na úrovni pokusu o sebevraždu. Co se stane – díky pomalé rychlosti došlo k utržení proudnic na jedné polovině křídla, jejímu propadu a klonění. Tím, že dá pilot razantně „kontra“ křidélka, zakřiví profil na této polovině ještě víc a utrhne se i ten zbytek proudnic, které ještě kolem profilu obtékaly. Tím se nesouměrné otékání prohloubí a vývrtka se začne zrychlovat. Nevycvičený pilot potom vytřeštěně vší silou drtí knipl stále plně do strany a naprosto nechápe, že ho letadlo neposlouchá. Pokud z tohoto vyděšení včas neprocitne, neprocitne už vůbec.
Další chybou je razantní přidání plynu. Tím se v naprosté většině případů vývrtka stane plochou, s ještě menší šancí na rychlé vybrání. Naopak! Při náznaku pádu je potřeba plyn zavřít! Potkal jsem pilota, jenž mi tvrdil, že ho přidání plynu učili ve škole. Nechce se mi tomu věřit a pevně doufám, že si to pouze popletl. Hodnějším letadlům stačí už to ubrání plynu, aby sama zmírnila nesouměrnost pádu.
Třetí a rovněž smrtelnou chybou je přitažení kniplu k sobě v okamžiku, kdy díky ztrátě rychlosti dojde k poklesu přídě. Ten pokles přídě je totiž správnou reakcí dobře konstruovaného letadla na ztrátu rychlosti. Letadlo si takto samo snížilo úhel náběhu a snaží se let stabilizovat. Pokud se ale pilot vyděsí a přitáhne, nemá šanci získat zpět potřebnou rychlost. No a kombinace těchto tří chyb je smrtelná pro jakékoliv, byť sebehodnější éro.
Takže jak na to – při nesouměrném odtržení proudnic vlivem ztráty rychlosti je řešením neprat se s letadlem, přiznat mu jeho směr letu, ubrat plyn a jednoduše řečeno „ukázat kniplem tam, kam letadlo samo míří“. Tedy pokud se mi propadla levá polovina křídla s náklonem vlevo a příď poklesla dolů, ukážu kniplem taky doleva a dolů. Uděláme-li to včas zároveň s ubráním plynu, u těch hodnějších letadel se správnou centráží to pro vybrání stačí.
Na závěr chci říct, že důrazně nedoporučuji zkoušet zábranu pádu a vývrtky o samotě bez zkušeného instruktora.